Lößnitzgrund

Zeměpis

Přírodní krajina Lößnitzgrund leží jižně od Buchholz-Friedewaldu, je považována za největší údolní zářez na labském svahu Lužické plošiny a je součástí "Krajinná památková zóna Lößnitz". Lößnitzbach, který se zde klikatí, tvoří toto zářezové údolí, které spolu s Fiedlergrund a Rietzschkegrund patří k údolím v městské části Radebeul s velkým průtokem vody. Z geologického hlediska odděluje Lößnitzgrund dva hlavní typy půd, které se v oblasti Lößnitz vyskytují vedle syenitové půdy na lužické desce: spraš, která se nachází na východním svahu, a vřesovištní písek, který se nachází na západním svahu. Pro stromovou vegetaci jsou charakteristické duby (zejména duby anglické), buky měděné a habry, v oblasti potoka se uchytily další listnaté dřeviny a bohatá je také biodiverzita ptactva.

V minulosti

Již ve středověku mělo úzké údolí, které se na obou stranách strmě zvedá, hospodářský význam, neboť se zde nacházelo několik mlýnů a mlynářství patřilo k nejstarším řemeslům v oblasti Lößnitz. V Lößnitzgrundu vznikly například mlýny Grundmühle, Carlowitz nebo Böhnitzmühle, Meierei, Jägermühle, Schefflermühle a Kaisermühle. V 19. a 20. století tak bylo v Lößnitzgrundu a jeho sousedních údolích, včetně Dorf- a Rieselgrundu, provozováno několik syenitových lomů. Nejvýznamnějším z nich byl tzv. lom Hohe Stein nad elektrárnou postavený v roce 1895. Na východním svahu jižně od obce se strmě zvedá takzvaný Todhübel (222,5 m n. m.). Několik metrů hluboký umělý příkop a roztroušené nálezy střepů (14./15. století) naznačují, že se zde mohlo nacházet středověké opevnění, přestože zde chybí pozůstatky staveb.

Turistické stezky vytyčené od roku 1880 spolkem "Verschönerungsverein für die Lößnitz" daly výchozí signál k tomu, aby se Lößnitzgrund stal jedním z nejoblíbenějších výletních cílů obyvatel Lößnitz a jejich sousedů v okolí Drážďan nebo Moritzburgu. Krátce nato byla tato místní rekreační oblast díky úzkokolejné železnici postavené v letech 1883/84 snadno dostupná pro návštěvníky a "Lößnitzdackel" spojuje obě železniční stanice Radeburg a Radebeul Ost dodnes. Stinné stromy a živé zurčení potoka Lößnitzbach si zde užívali nejen horkem zmožení hosté lázní Bilz postavených v roce 1905. Bývalé mlýny se proměnily v oblíbené výletní hostince, kde se kromě kulinářských požitků hrála společenská hudba a tančilo. Klasická procházka vede z Grundmühle přes ovocný vinný hostinec Flora, Meierei a Kurhaus Friedewald do Kaisermühle. Oblast však nabízí také milovníkům pěší turistiky nádherné příležitosti k odpočinkovému výletu v říši přírody. Úsek naučné stezky z Radebeul-Lindenau přes Lößnitzgrund, který byl vyznačen v roce 1973, byl v letech 1992/94 obnoven žáky gymnázia "Luisenstift". V roce 1994 byla provedena rekonstrukce naučné stezky. K dalším oblíbeným turistickým trasám patří Schluchtenweg do Oberkötzschenbroda, Dreizehn-Brücken-Weg do Lindenau, která vede podél potoka Lindenaubach, nebo přes na vodu bohatý Rieselgrund (historicky známý také jako Riesengrund nebo Rosengrund), jehož potrubní prameny byly po staletí využívány k zavlažování vinic v Lößnitz, do Wahnsdorfu. Nejnověji, v roce 2016, byla z iniciativy spolku Bilz nově upravena okružní stezka Bilz vedoucí částečně přes Lößnitzgrund, která zve turisty k poznávání světla, vzduchu a vody ve smyslu Bilz. I dnes návštěvníci oceňují chladné, klidné a relaxační prostředí Lößnitzgrundu pro osvěžení a odpočinek.

(Zdroj: Archiv města Radebeul)